Stále tie dni

Strašne túžim zohnať svoju maturitnú prácu zo slovenčiny, "práca" - to je ten sloh čo bolo treba napísať, je to inak divné, že hlavná skúška v gymnáziu je z toho, či máš v sebe spisovateľský talent, ešte šťastie, že nebolo treba kresliť alebo spievať, nezmaturoval by som, to musel vymyslieť riadny chuj, nuž, ale dobre pre mňa, lebo písmenkovanie pre mňa nie je v zásade záťaž. O to mi ide, chcel by som si to prečítať, lebo by som rád videl, že či som sa niekde posunul alebo som bol plný depresie a zla už za detstva (nuž detstva, 18 je detstvo, nie?). Viem, že som bol strašne pyšný na to, čo som spísal, mal som v hlave koncept, akurát som musel doplniť vhodnú tému z tých, čo vyhlásli v rádiu, koncept bol o živote a neživote, o tom, že vôbec nie je jasné, o čo vlastne ide a keby sa dal k tomu pridať zvuk, bol by tam background z Vargovej platne "Stále tie dni"... Tá téma, žiaľ, nakoniec sadla iba k nadpisu "Úloha mladých ľudí pri budovaní socializmu...", niečo v zmysle perestrojky, takže vznikla z toho asi taká mierne absurdná zlátanina, ale to, čo si pamätám celkom presne bolo, že sa to oprelo o text, ktorý bol práve na tej Vargovej platni - a povedal ho Američan Eugene Rostow, ktorého azda akceptovala aj naša rozvinutá socialistická spoločnosť - "Žijeme v predvojnovom, a nie povojnovom čase". A naozaj sa okolo toho dalo napísať niečo ako to, že si na to musíme zvyknúť, lebo lepšie nebude. Málokto je ochotný pripustiť, že existuje zlo, ktoré je vo väčšine, a každý je rád, keď sa zlo stane niekomu inému, lebo si povie, kurva, teraz som mal šťastie, nie ako ten kretén, čo mu odtrhlo nohu. Ale keď otvoríme papuľu, povieme, ako je nám to ľúto. Hovno. Pozeráme tie grcy na JOJke o pol ôsmej a spokojne ideme spať, lebo dnes si to zlízli iní chuji, nie my. A o to ide. Pudy nám hovoria, že máme prežiť. Každý deň sa presviedčame o tom, že niekto sa má horšie od nás a to nás drží nad vodou. Posielame si brutálne videá z nehôd, pozeráme do očí trpiacim a myslíme si: "Kurva, o chlp a mohol som to byť ja!". Najprv som myslel, že sem zalinkujem jednu z najstrašnejších scénok, aké mi kedy mailom prišli, ako trpia chudáci po nehode niekde v paži v Rusku pri meste Kaduj, o ktorom ste nikdy nepočuli a počuť už asi nebudete a 8 ich tam zomrelo, ale nikto im nepomáha, hlavne, že budú dobré zábery. Ale hovorím si, som až taký idiot, aby som musel svoju pravdu takto demonštrovať? Tak si to vygúglujte sami.

Ale no tak!

Na internete sa dá nájsť všeličo. Vieme. Ale aj mňa toto dosť prekvapilo a vyvolalo u mňa rozpačitú reakciu:




Chlapi, toto si niekto oblečie?

(zdroj: http://www.archipelago.sk/web_files/Page515.htm)

Ešte k hriechom

Nedávno som sa pobavil na nových smrteľných hriechoch (konkrétne TU).

Chytil som sa do slučky dezinformácií a dezinterpretácií novinárov. Viac svetla do celej veci vnáša článok v 15. čísle časopisu Euro. Článok je TU, a jeho kópia je tu ďalej:

Nové balení pro staré smrtelné hříchy?
Jsme jen správci toho, co máme, nikoli skutečnými vlastníky

Monsignor Gianfranco Girotti, regent biskup Apoštolské penitencierie, poskytl 9. března 2008 rozhovor deníku L’Osservatore Romano. V reakci na něj proběhla v tisku spekulace o tom, že katolická církev zavádí kromě starých smrtelných hříchů - pýchy, lakomství, závisti, hněvu, smilstva, obžerství a lenosti - „nové“.
Na poradě Apoštolské penitencierie bylo řečeno, že se má ve svátosti smíření hledět i na hříchy, ke kterým otevírají cestu nové možnosti vývoje vědy a společnosti, jako jsou potraty, genetická manipulace, přispívání k sociální nerovnosti, přispívání k chudobě jiných, život v nadměrném bohatství, znečišťování životního prostředí, obchodování s drogami a jejich užívání.
Nejsou to „nové smrtelné hříchy“, ale nové formy sociálního hříchu, kterých si je třeba všímat a vychovávat svědomí společnosti k citlivosti vůči nedotknutelnosti lidského života a jeho integrity, sociálnímu soucítění a šetrnosti k přírodě.
Týdeník EURO se v této souvislosti jako jediný v ČR rozhodl publikovat větší část rozhovoru s regentem biskupem Gianfrankem Girottim a požádal o vyjádření několik kvalifikovaných osob s důrazem na nadměrné hromadění bohatství: Jiřího Zajíce, redaktora Páté sněmovní komise plenárního sněmu katolické církve pro život laiků, Jakuba S. Trojana, profesora na Evangelické teologické fakultě, a rabína Daniela Mayera. V této konkrétní záležitosti oslovil i manažery.

Když 9. března biskup regent Gianfranco Girotti v rozhovoru pro L’Osservatore Romano vyjádřil přesvědčení, že se katolická církev musí zodpovědně zabývat i hříchy, ke kterým otevírají cestu nové možnosti vývoje vědy a společnosti, určitě netušil, jak rychle bude vládci veřejného mínění uznán za autora vyhlášení nových sedmi „smrtelných hříchů“. V Česku ČTK vytroubila do světa už den na to, že Vatikán sestavil nový seznam smrtelných hříchů. A jak je běžné, kdekdo to od ní opsal - často s vlastním „vylepšením“.
Lze předpokládat, že běžný čtenář týdeníku EURO si už hlavní informace zjistil, a proto je možné opustit sféru novinářské náboženské negramotnosti, která ve spojitosti s touhou po atraktivitě plodí výše uvedené „smrtelné mediální hříchy“, a využít získané pozornosti k poukázání na záležitosti, jež jsou opravdu důležité. A většinou zůstávají zcela mimo mediální pozornost.

Vymýšlení hříchů?
Mnozí lidé si určitě myslí a někdy to tak i vypadá, že si církev vymýšlí hříchy. Debata o antikoncepci, kde z pozice současné katolické morální nauky je přijatelná jen symptotermální - metoda založená na pozorování bazální teploty a konzistence poševního hlenu ženy v průběhu menstruačního cyklu (a ještě by se o ní nemělo mluvit jako o antikoncepci), by takovým příkladem jistě být mohla. Ale v zásadě (dokonce i v případě antikoncepce) jde přece jen o značné zkreslení toho, oč ze strany katolické církve jde.
Katolická církev uznává dva základní prameny pro posuzování mravního jednání. Ve shodě se všemi ostatními křesťany je to bible. A v ní například Boží ubezpečení, že člověk je Božím obrazem (Genesis 1,26) a zdrojem významné části konfliktů, které dnes jsou mezi západní společností a církví (nejen katolickou) - například ohledně ochrany života v jakékoli fázi, genových manipulací s embryi či odporu vůči zneužívání drog. Druhým pramenem morálního hodnocení je pro katolickou církev „přirozený zákon“. Ten má sice také určitou principiální oporu v bibli, neboť ze stvořenosti světa Bohem vyplývá, že autor nám také prostřednictvím svého stvoření poskytuje určitý „návod k použití“ světa i nás samých, ale je tu už nepřehlédnutelný problém, který kupříkladu protestantské (ale většinou i pravoslavné) církve vede k odmítnutí. Konkrétní podobu onoho „návodu k použití“ - tedy „přirozeného zákona“ - člověk poznává i na základě svého „přirozeného“, dnes bychom řekli vědeckého zkoumání světa. V době, kdy Aristotelés vymyslel tuto koncepci založení morálky (chyběl mu však zdroj ve zjevení), sotva ho napadlo, že jednou přijde doba, kdy nebude prakticky žádné vědecké tvrzení, jež by bylo všeobecně přijímáno aspoň všemi, kteří jsou v dané vědě pokládáni za odborníky.

Propojený systém
Katolickou církev vede tato snaha reflektovat vývoj vědeckého poznání (pravda - někdy se zpožděním) a promítnout jej do svého hodnocení mravního jednání k tomu, že se konkrétní podoba její morální nauky vyvíjí. Principy přitom zůstávají stejné. Z hlediska konkrétního člověka je poslední závaznou normou pro mravní rozhodování jeho svědomí (i tehdy, když se mýlí). Povinností každého člověka je však toto své svědomí vychovávat k citlivosti a schopnosti stále přesnějšího rozlišování. Hřích je ve své podstatě odmítnutím Božího přátelství a zpravidla i útokem na lidské společenství, protože jednání každého tvora nadaného svobodou se promítá do celku stvoření.
Konkrétněji je třeba se dále na tento problém podívat v konfrontaci se třemi oblastmi, které jsou zmiňovány v rozhovoru biskupa regenta Girottiho - přispívání k růstu sociální nerovnosti, působení chudoby jiných a život v nadměrném bohatství. Tvoří totiž velice propojený systém.

Nářek utištěných
I ti, kteří toho mnoho z bible neznají, nejspíše někde zaslechli Ježíšovo varování, že „snáze projde velbloud uchem jehly, než vejde boháč do Božího království“ (Matouš 19,24 a paralely). I mnozí křesťané jsou však překvapení tím, jak pregnantně vyjádřil základy „sociální nauky církve“ už 550 let před Ježíšem Izajáš: „Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí... Zdalipak půst, který si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? ... Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.“ (Izajáš 58,3-10)
Základní směrnice pro hodnocení toho, jak se člověk má zachovat v situaci bohatství a chudoby, je tedy velice jasná. Teď jde o to, jak ji církev dokázala vztáhnout sama na sebe a jak jí rozumí právě ve vztahu k aktuálním úkolům dneška.

Káže vodu - a pije víno?
Zhruba by se dalo říct, že většina lidí v Česku si myslí: Komunisté v kde čem lhali, ale ve třech věcech měli určitě pravdu - v tom, jak hodnotili šlechtu, Němce (zejména sudetské) a církev (myšleno katolickou). Dobře to vystihuje vstupní příspěvek do debaty pod článkem o „nových smrtelných hříších“ v internetové verzi časopisu Týden: „Pokud se hovoří o nehorázném hromadění majetku, pak by právě katolická církev měla zalézt do kouta a raději mlčet.“ Není třeba být přitom obhájcem katolické církve, ale jen střízlivě ekonomicky uvažovat, aby člověk věděl celkem spolehlivě, že dnes tahle církev rozhodně k těm skutečně bohatým institucím nepatří.
V době, kdy zdrojem bohatství bylo především obdělávání půdy, skutečně patřily církve k významným ekonomickým „hráčům“. Ale dnes, kdy bohatství je generováno úplně z jiných aktivit - především z prodeje zbraní, drog, finančních spekulací, zábavního průmyslu či rozvoje náročných informačních technologií -, je přece jasné, že církve jsou ekonomickými outsidery. Ostatně kdo se jen trochu o věc solidně zajímá, ví, že rozpočet Vatikánu byl desítky let schodkový (teprve poslední dva roky je tomu jinak), že jeho roční hospodaření ve výši příjmů i výdajů je kolem 230 milionů eur a že rozhodujícími zdroji pro něj jsou sbírky v USA, Německu a Itálii. O ekonomické síle místních církví si také mohli zájemci udělat dobrou představu na základě toho, že i relativně bohaté diecéze v USA dokázaly přivést k bankrotu pokuty v řádu několika málo miliard korun. Ta naše hospodaří ročně s částkou 1,75 miliardy korun, z čehož zhruba polovinu získává vlastním přičiněním, přičemž naprosto rozhodující díl tvoří sbírky a dary.

Univerzální určení statků
V Kompendiu sociální nauky církve, článku 328, se píše: „Statky, i když jsou vlastněny oprávněně, si stále podržují univerzální určení. Je nemorální každá forma nepatřičného hromadění statků, které je v otevřeném protikladu k jejich univerzálnímu určení, jež Hospodin dal všem statkům.“ V této větě je velmi stručně a přitom přesně shrnuto, proč je život v nadměrném bohatství nepřípustný a velmi těsně svázaný s prohlubováním propasti mezi chudými a bohatými. Všichni jsme jen správci toho, co máme, nikoli skutečnými vlastníky. Bohatství zavazuje ke službě - jinak je zpronevěrou. Je na církvi, zda toto její poselství bude znít v novém století věrohodněji než v uplynulých. Zatím má rozhodně šanci.


Rozhovor
Biskup regent Gianfranco Girotti
Nové formy sociálního hříchu

Genové manipulace; znečišťování životního prostředí; nerovnoměrné rozdělování bohatství; neudržitelná sociální nespravedlnost - to jsou nové formy hříchu, které se objevily na obzoru lidstva téměř jako důsledek nezadržitelného procesu globalizace. Jsou to také nové výzvy pro dikasterium Apoštolské penitencierie, která se snaží znovu zdůraznit svou roli v době, kdy samotné vnímání hříchu je na ústupu. Monsignor Gianfranco Girotti, biskup regent Apoštolské penitencierie, o tom mluví v rozhovoru, který udělil deníku L’Osservatore Romano v předvečer ukončení semináře pro zpovědníky a publikovaný 9. března.

L’OSSERVATORE ROMANO: Apoštolská penitencierie je nejen pro veřejnost, ale i pro značnou část věřících velice tajuplný úřad.
GIROTTI: Vaše tvrzení je bohužel oprávněné. I když je v současné době penitencierie nejstarším úřadem Římské kurie - po zrušení datarie v roce 1967 a kancléřství v roce 1973 -, dokonce část duchovních o ní ví jen málo. Důvody je třeba hledat ve skutečnosti, že její aktivity nejsou natolik viditelné jako činnost spjatá s úkoly jiných dikasterií. Apoštolská penitencierie je totiž mezi dikasterii Římské kurie ta, která vykonává - a to výhradně - duchovní činnost, jež nejvíce souzní se základním posláním církve. Činnost spočívající v hlavním poslání církve, jímž je salus animarum, tedy spása duší. Penitenciarie je univerzální a výlučný orgán papeže zabývající se takzvaným vnitřním oborem (forum internum). Do této oblasti patří nejen hříchy a církevní tresty (cenzury a iregularity), ale i obecně řečeno situace skryté, neveřejné, jako jsou dispense, sanace, konvalidace neplatných úkonů, pocházející ze skrytých, neveřejných okolností. Mimo to toto dikasterium zkoumá a řeší případy spadající do oblasti svědomí, které jí jsou předloženy. Také řeší pochybnosti v záležitostech morálky nebo práva, pocházející ze skrytých, neveřejných okolnosti, popřípadě i konkrétní individuální případy.

L’OSSERVATORE ROMANO: Pozornost věnovaná hříchu vychází z vnímavosti k potřebám moderní společnosti, nebo se spíše vztahuje k minulosti?
GIROTTI: Ta souvislost s minulostí je, že hřích vždycky znamená porušení svazku s Bohem a s bratry a má sociální dopad. Měl-li hřích včera spíše individuální rozměr, dnes kromě něj má i sociální, a to hlavně kvůli fenoménu globalizace. Ve skutečnosti se dnes na hřích upírá větší pozornost než včera právě pro jeho širší a ničivější vliv.

L’OSSERVATORE ROMANO: Penitencierie je tedy stále ještě prospěšná?
GIROTTI: Nepochybně. Myslím, že v době, pro kterou jsou charakteristické obraz a reklama a v níž se všechno stává veřejným, dikasterium jako Apoštolská penitencierie, zaměřující se na vnitřní svět v jeho křehčí a méně viditelné podobě, je v tom členitém obrazu života církve velice cenným nástrojem.

L’OSSERVATORE ROMANO: Shovívavost církve a křesťanské odpuštění lidé někdy nechápou. Proč tomu tak dle vás je?
GIROTTI: Dnes se zdá, že pokání je chápáno jako otevření se sebe sama druhému při řešení problémů, které vzbuzují pozornost v sociálním okruhu, v němž člověk žije a jenž nabízí vlastní způsob očištění a podpory tomu, kdo se ocitl v nesnázích. Pokání tedy dnes působí převážně jako sociální prvek, neboť v současné době se sociální vztahy oslabily a zkomplikovaly z důvodů globalizace.

L’OSSERVATORE ROMANO: Jaké jsou podle vás nové hříchy?
GIROTTI: Hříšné postoje, vztahující se k individuálním a sociálním právům, dnes zaznamenáváme v různých oblastech. Především ve sféře bioetiky, kde je třeba poukázat na některá porušování základních práv lidské přirozenosti, k nimž dochází při experimentech s geny, jejichž výsledky lze jen těžko dohlédnout a mít je pod kontrolou. Jinou čistě sociální sféru představují drogy, které oslabují psychiku a zatemňují inteligenci a mnoho mladých lidí vytěsňují z církevního okruhu. A dále: sféra sociální a ekonomické nerovnosti. V ní ti nejchudší zůstávají stále těmi nejchudšími a bohatí těmi nejbohatšími, což živí neudržitelnou sociální nespravedlnost. Dále je dnes předmětem velkého zájmu oblast ekologie.

L’OSSERVATORE ROMANO: Pokud jde o vinu a trest, nevzbuzuje časté zdůrazňování odpustků magické pojetí této skutečnosti?
GIROTTI: Abychom neupadli do nějaké nebezpečné a falešné vize, mám za to, že je absolutně nutné znát a chápat správnou nauku, pokud jde o udělování odpustků, pojímanou církví jako významný projev Božího milosrdenství. Prostřednictvím odpustků Bůh vychází vstříc svým dětem, aby jim pomohl odčinit tresty, jež si vysloužily svými hříchy, „ale také a zejména, aby je pohnul k větší horlivosti v lásce“. Církev na prvním místě chce spíše vychovávat než opakovat formule či praktiky, a to v duchu modlitby a pokání a cvičení se v teologálních ctnostech. Reforma služebníka Božího papeže Pavla VI., uvedená v život Apoštolskou konstitucí Indulgentarium doctrina z 1. ledna 1967, do jisté míry odstraňuje všechno, co by mohlo věřící vést k magickému pojetí odpustků. Tato nauka jasně vykládá teologické předpoklady odpustků, mluví o solidaritě, existující mezi lidmi v Adamovi a v Kristu, o společenství svatých, o duchovním pokladu církve, spočívajícím v odčiňování a zásluhách Krista, blahoslavené Panny Marie a svatých. To je význam odpustků, které se dávají věřícím k dispozici. Odpustky totiž - a to budiž zdůrazněno - nemohou být získány bez upřímného obrácení a bez spojení s Bohem a také bez splnění předepsaných skutků.

L’OSSERVATORE ROMANO: Panuje mínění, že pokud jde o potraty, církev nebere v úvahu těžkou situaci žen.
GIROTTI: Mám za to, že takové mínění patrně vůbec nepřihlíží k tomu, že církev naopak neustále zaujímá aktivní postoj při ochraně a hájení důstojnosti a práv žen. Katolické organizace a církevní hnutí se ve skutečnosti s odvahou a moudrostí nasazují a rozvíjejí mnoho duchovních iniciativ, aby bránily ženy před neblahými vlivy současného kulturního a sociálního ovzduší. Pomáhají svobodným matkám, ujímají se výchovy jejich dětí lehkomyslně přivedených na svět, a dokonce usnadňují jejich adopci.


Pojmy

• Apoštolská penitencierie - jeden ze tří tribunálů - soudů - Římské kurie, který má pravomoc pro takzvaný vnitřní obor, a to jak svátostný, tak nesvátostný, a také pro všechno, co se týká udělování a užívání odpustků.


• Biskup regent - zástupce kardinála hlavního penitenciáře, šéfa apoštolské penitencierie.


• Kancléřství - zpočátku plnila funkci generálního sekretariátu papeže, jejich úkolem byla především archivace papežských aktů. Později byla také pověřena rozesíláním apoštolských listů a bul, jimiž se udělovala obročí, zřizovali provincie, diecéze, kapituly a také výkonem jiných církevních úkonů velké důležitosti.


• Cenzura - takzvaný nápravný trest, jehož účelem je náprava viníka.


• Datarie - původně úřad, jehož úkolem bylo psaní apoštolských listů, bul a tak dále. Později vykonávala také funkce vztahující se k udělování církevních obročí (beneficií).


• Dikasterium - orgán Římské kurie, v jehož čele je kardinál. Jednotlivá dikasteria mají v kompetenci určitou oblast života církve. Jejich úkolem je pomáhat papeži v řízení církve. Jsou to tyto orgány: Státní sekretariát, kongregace, tribunály (soudy), rady a úřady.


• Dispens - osvobození od povinnosti dodržovat nějaký církevní zákon udělená právoplatným představeným.


• Iregularita - překážka, která brání v přijetí svěcení (jáhenského, kněžského či biskupského) nebo ve výkonu moci z tohoto svěcení.


• Konvalidace - zplatnění neplatného úkonu, opakováním té části úkonu, která byla příčinou neplatnosti.


• Sanace - zplatnění neplatného úkonu administrativním aktem příslušné církevní autority, pokud ovšem nebyl neplatný z důvodu chybějícího souhlasu toho, který jej konal.


• Vnitřní obor (forum internum) - patří sem všechno, co se stane v soukromí svědomí a má bezprostřední vztah k Bohu, a také všechny neveřejné činy, pokud takovými zůstanou.

Sedm smrtelných hříchů
Pýcha
Lakomství
Závist
Hněv
Smilstvo
Obžerství
Lenost

Sedm nových forem sociálního hříchu
Potraty
Genetická manipulace
Přispívání k sociální nerovnosti
Přispívání k chudobě jiných
Život v nadměrném bohatství
Znečišťování životního prostředí
Obchodování s drogami a jejich užívání

Jiří Zajíc redaktor Páté sněmovní komise plenárního sněmu katolické církve pro život laiků

Zviera a človek

Rozdiel medzi zvieraťom a človekom je v tom, že človek nepoužíva jazyk k čisteniu genitálií. Arnold J. Rimmer

STV ovládli ex-komunisti (aspoň jeden)

Kým nás JUDr. Fico vláči po tuneloch, STV dostala nového riaditeľa. Najprv som to chcel komentovať, ale čo na tomto je čo komentovať...

Nemusíte klikať na ten link , je to tu pre vás skopírované...

Nižňanský: Pomáhal som Tomanovej

Za komunistickú minulosť sa nehanbí, tvrdí, že vždy mal sociálno demokratické cítenie. Priznal, že robil mediálneho poradcu ministerke Tomanovej počas kauzy nezákonných dotácií. Riaditeľ Slovenskej televízie Štefan Nižňanský však odmieta, že by mal blízko k Ficovi a Smeru.

* Prečo ste vstúpili do komunistickej strany?

Oslovili ma už na vysokej škole. Bol som dobrý študent, zavolali nás na stranícky výbor a dostali sme prvú ponuku. Neskôr, keď som bol na vojenčine, mi politruk oznámil, že volali z televízie, že vo mne vidia perspektívneho redaktora. Nebral som to ideologicky, ale pracovne.

* Čiže v tom nebolo komunistické presvedčenie, ale ambície?

Ja som to vtedy takto nehodnotil. Bol som postavený pred hotovú vec. Bol som mladý človek, ktorý sa pripravoval na svoju profesiu. Nebola v tom politika.

* Dosť rýchlo ste sa stali šéfom vnútropolitickej redakcie. To sa nedalo oddeliť od politiky a cenzúry.

Toto sú predsudky, cenzúra neexistovala, fungovala len autocenzúra. Aj to skôr profesionálna ako ideologická.

* Boli ste priamo pri tom, keď sa lámali novembrové udalosti. Človek si vtedy musel vybrať, kde stojí. Prečo ste ostali na strane komunistov?

Som vďačný osudu, že som mohol byť pri tom. Zachoval som sa poctivo a profesionálne. Nepovedal by som, že som ostal na strane komunistov, rozhodol som sa, že sa musím postaviť na stranu kritikov režimu, čo som aj urobil. Trval som na zmenách.

* Váš obrat sa však odohral len vnútri komunistickej strany.

Ja som sa otvorene postavil proti manipuláciám a snahám potlačiť novembrové dianie. Snažil som sa revolučné udalosti dostať do vysielania, nerešpektoval som zákazy vedenia televízie. Vedel som, že sa režim musí zmeniť.

* Chceli ste komunizmus reformovať znútra?

Minimálne. Vtedy som ešte neuvažoval, že socializmus treba pochovať. A myslím, že ani väčšina ľudí na námestiach si neželala čisto západný model. Chceli sme reformu.

* Kedy ste zistili, že komunizmus je nereformovateľný?

Keď som videl, že komunistickí funkcionári sú neúprimní a bezradní. Nemali víziu, vôbec nevedeli, čo by mali robiť.

* Prečo ste sa potom stali poslancom KSS?

V televízii som po novembri dal výpoveďa hľadal som ďalšie uplatnenie. Neskôr som dostal ponuku kandidovať za KSS vo voľbách, čo som využil, ale s podmienkou, že nebudem členom strany.

* Zdá sa, že priťahujete komunistov a postkomunistov. Najskôr vás oslovila KSS, potom reformovaná KSS, nakoniec si vás osvojil Ficov Smer ako riaditeľa STV.

Takto by som to nevidel, ja by som otázku nového vedenia STV nepolitizoval. Uchádzal som sa o funkciu ako profesionál, nie ako politický nominant. Viem, že STV zápasí o udržanie nezávislosti, ale úlohou riaditeľa je udržiavať maximálnu mieru profesionality a nezávislosti.

* Poznáte sa s bývalým súdruhom Ficom?

Poznám ho ako novinár politika.

* Je pravda, že ste boli poradcom ministerky Tomanovej?

Áno.

* Odkedy?

Od októbra minulého roku, keď prepukli spory s médiami okolo dotácií. Pani ministerka ma požiadala o mediálne poradenstvo a pomohol som jej s novým tímom, aby tú situáciu zvládla.

* Médiá ju kritizovali oprávnene, ukázalo sa, že dotácie pre Privilégium boli nezákonné.

Toto by som nehodnotil, chcel som jej pomôcť čisto profesionálne, aby dokázala komunikovať s médiami a odrážať útoky na svoju osobu.

* Stretli ste sa s ministrom Maďaričom?

Raz v Národnej rade ako novinár, ktorý sa zaujímal o dianie...

* Kedy to bolo?

Niekedy v priebehu minulého roka.

* Minulý rok ste neboli novinár.

Bol. Ja som stále novinár. Stále sa považujem za žurnalistu.

* Za akú redakciu ste sa tam „zaujímali o dianie“?

Bol som tam za Stefany film. Som nezávislý žurnalista.

* Stefany film nie je vydavateľstvo, ale vaša reklamná agentúra.

Je to moja agentúra, ale mal som akreditáciu novinára. Ako voľný publicista.

* ...alebo lobista.

Nie ako lobista.

* Peter Šťastný vás obvinil, že na hokejovom zväze ste sa obohacovali zo sponzorských peňazí. Brali ste od sponzorov provízie?

Mne je ľúto, že taký človek, s takým veľkým hokejovým menom, sa stal akýmsi mediálnym fekálnym vozom - okydáva a osočuje kdekoho, ale bez argumentov.

* Brali ste od sponzorov provízie?

Ale áno, mal som to však v zmluve a náplni práce. Ak som zohnal peniaze od sponzora, účtoval som si províziu. Aj keď z tých provízií som nakoniec nedostal ani tretinu.

* Ste názorovo blízky Smeru?

Prečo to stále tlačíte do tejto roviny? Som hlavne profesionál, nie politik. Ak som spolupracoval s politikmi, tak len ako odborník. Oslovili ma, tak som pomohol.

* Tvrdíte, že ste novinár, a spolupracujete s ministerkou Tomanovou. Novinári nespolupracujú s každým, kto im niečo ponúkne...

Nie som novinár, ktorý by robil v nejakej redakcii. Ak by to tak bolo, bolo by to iné.

* Hovorí sa, že politické krytie máte hlavne zo Smeru a cez riaditeľa výroby Dobiša aj z SNS. Existuje politická dohoda o obsadení vedenia televízie?

Neviem o takej dohode, ani sa o ňu nezaujímam. Mám svojich ľudí. No nepoviem k tomu ani slovo, lebo všetko je len v štádiu príprav a rokovaní.

* Nevyhýbate sa odpovedi preto, že ešte neviete, koho každého vám strany nanútia?

Ja si myslím, že nebudú nanucované žiadne mená.

* Aké je vaše politické presvedčenie?

Ja mám sociálno-demokratické cítenie, prevažne liberálne, nie komunistické. Nikdy som nebol horlivý straník, skôr kritický.

* Prečo ste s týmto presvedčením vstupovali do KSS?

Vtedy to pre mňa nebola otázka politického presvedčenia. Nedomyslel som všetky dôsledky.

* Ľutujete to?

Nie, keď už človek niečo urobil a prežil, nemal by to zapierať. Mal by sa z toho poučiť. Ja som sa poučil a s politikou som skončil. Nehanbím sa za to, čo som urobil.

* Máte dosť ambiciózny projekt: chcete rozšíriť vysielanie STV o dva kanály. Kedy s tým môžeme rátať?

STV 3, športový kanál šírený digitálne a satelitom, chceme skúšobne spustiť v lete súbežne s olympiádou. Nie som si však istý, či budeme dokonale pripravení na riadne vysielanie, nemôžeme sľubovať niečo, čo nie je naplno pripravené. Neskôr chceme pristúpiť aj k vysielaniu digitálneho spravodajského kanálu STV 4.

* Kedy to bude aktuálne?

Predpokladám, že STV 4 bude vysielať niekedy v roku 2010.

* V projekte spomínate, že chcete ročne jeden vlastný seriál STV a osem filmov. Môžeme to brať ako verejný prísľub?

Je to zámer, ktorý by som veľmi rád naplnil.

* STV žalostne zaostáva v diskusných reláciách a kritickej žurnalistike. Čo s tým?

Toto chcem riešiť rýchlo. Posilníme vysielanie aktuálnych správ počas celého dňa. A posilníme aj diskusie a publicistiku. Napríklad si myslím, že by bolo dobré vrátiť na obrazovku taký formát relácie, ako bola Pod lampou...

* Kedy STV narastú zuby v kritickej a investigatívnej žurnalistike?

Myslím, že tu sa trochu umelo hodnotí kritickosť len vo vzťahu k vláde. Pritom kritiku si zaslúžia aj iné, skôr občianske problémy, hlavne v regiónoch. STV má aj kritické formáty.

* Kedy? Kde?

Myslím reláciu Reportéri, spĺňa kritériá kritickej žurnalistiky, je tak stavaná.

* Bola tak stavaná.

To je zas otázka kritérií. Kto to zmeria?

* Kto bude šéf spravodajstva?

Nechcem predbiehať a hovoriť o menách.

* V STV chcete menej komercie a povrchnej zábavy, viac serióznosti. Ako bude vyzerať programová schéma STV?

STV 1 by mala byť pre väčšinového diváka, s hodnotnou zábavou, filmami, seriálmi, spravodajstvom. STV 2 bude pre menšinového, náročného diváka. A neskôr tu bude športová STV 3 a čisto spravodajská STV 4, čím sa uvoľní priestor na STV 1 pre viac kultúry a filmov.

* Chcete mať vyšší rozpočet pri nižších príjmoch z reklamy. Od Maďariča budete musieť pýtať najmenej miliardu...

A prečo nie? To nebude od Maďariča, ale od štátu. Chceme mať so štátom zmluvu, štát si objedná a zaplatí isté verejnoprávne služby.

* V prezentácii ste zdôrazňovali slovo verejnoprávna etika. Považujete sa za morálnu autoritu, ktorá môže posilniť charakter STV?

Neprislúcha mi to hodnotiť. To musia posúdiť iní. Ja somžil čestne, nemám čo zakrývať, ani za čo sa hanbiť.

* Budete o rok oslavovať dvadsiate výročie Novembra?

Samozrejme, bola to prelomová historická udalosť. Aj keď rešpektujem, že ľudia majú na November rôzne názory. Ja si tiež myslím, že niektoré sľuby a vyhlásenia z námestí sa dnes neplnia. Tie ideály si veľmi dobre pamätám a tie pôvodné, o spravodlivej spoločnosti, sa celkom vytratili.

***

Pani ministerka ma požiadala o mediálne poradenstvo a pomohol som jej s novým týmom, aby tú situáciu zvládla

Štefan Nižňanský (53)

Študoval pedagogiku v Trnave. V rokoch 1978 - 1990 bol redaktorom Československej televízie. V novembri 1989, v prelomovom revolučnom týždni, moderoval hlavné správy. V rokoch 1990 - 1993 bol poslancom SNR, neskôr Federálneho zhromaždenia. Kandidoval za KSS ako nezávislý. V rokoch 1997 - 2003 bol hovorcom hokejového zvëzu, potom šéfredaktorom v rádiu OKEY.

Rozšírenú verziu rozhovoru čítajte na: www.pravda.sk/niznansky

Ja som sa otvorene postavil proti manipuláciám a snahám potlačiť novembrové dianie. Snažil som sa revolučné udalosti dostať do vysielania

© Perex, a.s.
Autor: Dag Daniš

Ak ste prišli až sem, tak tu je pre vás bonus: Ako sa vyrába víťazný projekt, ktorý predkladáte, keď chcete byť riaditeľom televízie: kliknite sem.

Čiarka

Poznáte to? Obľúbený učiteľský fórik, ktorý hovorí o význame čiarky vo vete:

Hlási poľný maršál do poľného telefónu a rozhoduje o osude zajatca:

"Obesiť, nemožno nechať nažive!"

alebo

"Obesiť nemožno, nechať nažive!"

O osude chyteného rozhodlo to, ako si vysvetlí prijímateľ správy umiestnenie čiarky vo vete. O našich osudoch rozhodujú tiež čiarky, alebo tiež miliardy podobných drobností - výsledky volieb, výsledky klamania, nesprávne zvolený čas na coitus interruptus, správne zvolený čas na coitus interruptus, zrážka s kokotom, kokot samotný, zmeškaná schôdzka, daňový úradník, rýchla jazda cez zákrutu, diera v hlave... A predsa to celé nejako dopadne.

Skutočná láska

Keď človek masturbuje, konečne sa raz miluje s niekým, koho má naozaj rád!